Louku přihlásil/a: Lenka Bártlová ze Srnína u Českého Krumlova

„V celé ploše louky se nenachází žádné křoví, strom ani boží muka. Je to louka „od nevidím do nevidím“. Je zvlněná jako moře. V různých místech má rozdílnou nadmořskou výšku, převýšení není obrovské, ale když po ní jdete, přecházíte jako po vlně na moři a zdánlivě vidíte konec (či začátek) někde v oblacích.“

Celá louka (…) je pro mne jakási navázaná nit k historii mých předků. (…) Stačilo mi pouze vyprávění mé matky (…), jak na pozemku hospodařili její rodiče. Můj děda se sem v roce 1932 přiženil, a s babičkou zde hospodařili a vychovávali tři děti až do května 1948. Tohoto jara byl na jejich majetek použit Benešův dekret a byli vystěhováni. Přišli o všechen majetek, o všechna práva s majetkem po vlastních předcích jakkoliv nakládat. Bohužel se nám nepodařilo konfiskaci získat zpět pomocí zákonů. Pozemky jsme postupně kupovali kousíček po kousíčku od majitelů, kteří tyto, ale i okolní pozemky získali přídělem.

Když jsme louku fyzicky získali k hospodaření, nedalo se zde ani přejet. První rok jsme sbírali kameny, které byly neustálým oráním a vláčením roztahány po celé ploše, abychom nezničili sekačky a trávu mohli posekat a sklidit. Postupně bylo kamenů méně a méně.

Když manžel louku sekal a zalíbil se mu shluk květů, nadzvedl sekačku, kytky neposekal. (… ) když byla louka sklizená, a zůstaly na několika místech k vysemenění některé zajímavé kvítečky, bylo to opravdu hezké a spokojenost s výsledkem sklizené louky byla tím ještě umocněna.“

(úryvky z textu přihlášky Lenky Bártlové)

Pro pohodlné prohlížení obrázků v plné velikosti, doporučujeme klávesou F11 maximalizovat okno prohlížeče. Po skončení prohlížení se opět stiskem F11 vrátíte do klasického zobrazení.